A klobouk dolů i před tou dřinou – umím si představit, že to musela byla pěkná fuška vytahat do těch kopců batoh s těžkou fototechnikou;-) A obdivuju i ten „sitzfleisch“, který byl bezpochyby potřeba k tomu, aby člověk následně vydržel sedět hodiny a hodiny u počítače a prohlížel, třídil a upravoval tisíce fotek, psal texty a všechno to pak poskládal do takhle zdařilého celku!

Lukáši, je vidět, že jsi dal do své knížky nejen veškerý svůj um, ale určitě i kus srdce:-)
Díky! Jana

Přemýšlel jsem jak nejlépe pocit z knihy vystihnout a pocitově je to něco jako „bezvýznamnost člověka“. 🙂 V srovnání s monumentálními horami, jejich nevypočítatelností a syrovostí …. fotky vystihují jak přívětivost, tak strach. Ta kniha a fotky nejdou vstřebat hned… alespoň já na to tedy potřeboval několik dní, abych se naladil na tu správnou „osamocenou“ vlnku a dovedl se oprostit od šumu města kde jsem se při čtení / prohlížení nacházel. Sám fotím, takže mohu fotografie hodnotit jako velice podařené a některé naprosto skvělé. (chápu, že vidět to na vlastní oči je samozřejmě zase jiný level). Oceňuji zprostředkování těchto zážitků formou krásné knihy. 🙂
Tomáš (Praha)