Pohlednice z Algarve – 12.6.2021
Na východní frontě klid. Alespoň tedy co se počasí týkalo. Nechal jsem tedy za sebou západní pobřeží a vydal se trošku víc na mapě vpravo, konkrétně do Lagosu, kde jsem měl v plánu navštívit jeden z úplně nejvíc nejoblíbenějších útvarů Portugalska, Ponta da Piedade. Vlastně až do včerejška jsem měl za to, že jsou skály orientované na západ a je to tudíž ten nejlepší čas pro jejich focení, ovšem mýlil jsem se převelice, je to přesně naopak. Nemám z toho radost, pokud chci solidní fotku, nebude to zadarmo, ale za 5 ráno budíček.
Včera ale byl ještě poslední dlouho-spací den. Což znamenalo vstát kdy se mi zachce a vyrazit obhlížet lokality právě pro východ, aby člověk příštího rána šel už najisto. Chodil jsem až mě nohy pálily, na nebi ani mráček, takže krajinářská hodnota snímků pražádná, ale o to teď nešlo. Vítr dul ještě silněji než včera, až mě to stálo sluneční brýle a klobouk. Oboje jsem tedy nakonec po mnoha desítkách metrů chytil, ale jen díky bodlákům. 😊 😊
Lagos jsem procházel až do večera tak, abych nemusel zpět domů, ale rovnou pořídil nějaké pěkné obrázky se západem slunce z nějakého místa, které jsem předtím vybral. Posilnil jsem se předtím v místní restauraci, těšíc se konečně na mořskou stravu. Bohužel, na obrázku to vypadalo líp, než to pak chutnalo na talíři. Příští jídlo bude mimo turistický středobod, snad tam lépe vaří a méně „okrádají“.
Těsně před focením jsem ještě odskočil vykonat malou potřebu do nedalekého bambusového porostu a objevil tam při té příležitosti hada. Neměl jsem s sebou bohužel dostatečně dlouhé ohnisko k vyfocení, ale slíbil jsem si, že doma zjistím, co to bylo zač. Z focení nic nebylo, neodstranitelný mrak ležel na západním horizontu zcela neochvějně, takže zase prd. Jen ještě zesílil vítr a to tak, že mi dvakrát položil stativ i s foťákem (oboje jsem držel, nespadli na zem) a navíc klesla teplota k obligátním 16°C, tak zase neskutečná kosa. S dlouhými kalhotami jsem tak úplně nepočítal, ale zítra už vytáhnu alespoň ty, ve kterých jsem letěl, jinak zmrznu.
Než jsem dojel domů, bylo zataženo už všude a dokonce to vypadalo na déšť. Měl jsem toho docela dost, takže zazálohovat fotky a rychle spát, budíček v 5 hodin ráno (vlastně přesně za pět hodin). Ještě před spaním jsem ale mrknul na internet, co že za užovku jsem to dnes potkal. Jenže jsem kliknul tam, kam jsem neměl. Titulek totiž hlásal hadi a PAVOUCI Portugalska. Jak mi hadi nevadí, s pavouky je to jiné. Po letech snažení už jsem se naučil zvládat ty české alespoň tak, že mi nevyskočí tep na 200, ale tím se pokrok zastavil. A cože jsem v článku zjistil? Že se v Portugalsku z jedovatých pavouků vyskytuje velmi běžně Černá vdova, tarantule a ještě nějakej hnědej hajzlík, o kterým jsem nikdy neslyšel. A ten je z nich nejhorší. V ten moment bylo po spánku a od té chvíle jsem lehce paranoidní. Každá stínová tečka na stěně ve mě vyvolává lehký úlek, suky ve dřevě občas i větší. Preventivně jsem ošetřil celou postel, lůžkoviny i sebe nepřiměřenou dávkou repelentu na komáry, až mě z toho škrábalo v nose. Poctivě kontroluju boty i všechno šastsvo, než ho na sebe obleču a vůbec, jsme teď s těma osminohejma hnusákama na válečný stezce.
V pět hodin zazvonil budík, a hádejte co – zataženo. Takže jsem zase v kidu ulehl a zaspal všechny možné nájezdy černých vdov. Tím jsem získal ještě jeden dlouho-spací den a vzhledem k tomu, že zataženo bylo i po poledni, vydal jsem se poznávat místa, u kterých nebylo třeba žádného pěkného světla. Ale jako mávnutím kouzelné hůlky se kolem čtvrté odpolední téměř naráz všechny mraky někam ztratily a udělal se nádherný den. A co je nejpříjemnější, ustal vítr. Tak snad už zítra dlouhé kalhoty potřebovat nebudu..