NORSKÉ POZDRAVY

 29.9.2021

Sedím právě v Burger and Brew na letišti v Oslu s odbaveným zavazadlem k dalšímu, tentokrát vnitrostátnímu letu. Nebezpečí vyhoštění, případně ještě hůře, tvrdé karantény, je tedy sníženo na minimum. Covidové nesmysloopatření tak pro jednou zůstalo alespoň pár dní v kuse konstatní, za což tleskám. Vzpomínka na loňské norské patálie je stále celkem živá a ne že bych si je chtěl zopakovat.

A jakže jsem se tu ocitl? Oklikou, jak jinak. Delší dobu sleduji co udělat se zbytkem dovolené pro tento rok a jak šikovně investovat našetřené prostředky za posledních 18 měsíců bez cestování. Volba padla na Island, přímé lety s ČSA pod 5000 kaček byly neodolatelné. Jenže než se naskytlo okno mezi návštěvami doktorů a všemi dalšími povinnostmi, dostatečně velké na to, aby se vyplatilo zvednout krovky, milé ČSA do Reykjavíku přestalo létat. Lépe řečeno, domnívám se tak, neboť na dotaz mnou zaslaný nikdo neodpověděl už celých 14 dní. Asi zákaznický servis v Indii… Tak nebo tak, nabídka letenek končí spolu s měsícem září a domnívám se, že další bude až začátkem sezony 2022. A protože v UK, respective Skotsku a Irsku je to stále nejistá sezona, zbyly mi oči téměř pro pláč. Tak trochu ze zoufalosti jsem se podíval na informace o Norsku a ejhle! Po roce a půl za neprostupným valem (zavřenými hranicemi) se Vikingové otevřeli světu! Tedy tomu turistickému, evropskému, plně naočkovanému, do kterého se počítám. Radostí mi poskočilo srdce a když jsem si přečetl, že aktualizace je zveřejňována každé pondělí, prožil jsem víkend jako na trní. Zmocnilo se mě vzrušení a s napětím očekával pondělní aktualizaci. The Final Countdown.

V pondělí se mě zmocnilo skoro až gamblerské vytržení. Jako když jsem měl vsazeno na to, že ve třetí třetině hokejového utkání padne alespoň jedna branka, ale dosud se tak nestalo a já sledoval probíhající poslední minutu utkání za tlaku týmu při power play s opuštěnou brankou. A branka padla! Respektive, Česká Republika zůstala na norském cestovatelském semaforu zelená, což znamená: žádné vstupní formuláře, žádné testy, žádná karanténa. Nic. Prostě jen pozitiva a jistoty. Stačí potvrzení o ukončeném očkování a pak ještě drobnost – přímý let ze zelené země bez zastávky v jakékoliv jiné, např. oranžové, červené, černé apod. Norové mají rádi barvičky jako my. Ta posledně zmiňovaná drobnost vypadá snadně, ovšem jen do chvíle, než člověk zjistí, že zelené je kromě nás už jen Polsko. Což mnoho nepomůže a zbývá tedy jediná možná varianta – přímý let z Prahy. A protože jsem na Lofoty dosud létal každý rok, vím, že takový spoj neexistuje. Buď turista musí z Vídně (Rakousko je červené), nebo přestoupit někde po cestě, například v Amsterdamu (rovněž rudá). Tudíž neprůchodné.

V pondělí jsem ale měl vsadit, určitě bych vyhrál! Napadlo mě ze zoufalství letenky přeci jen prolustrovat a znovu neskutečné štěstí! Světe div se, Norwegian Airlines od srpna zavedly přímý spoj Praha-Oslo! Konec přestupům, příští workshop jedeme přímákem! Ihned jsem kliknul na vyhledávání a booking letenek, jenže zase trošku brzda. 28.9. nic a 27.9. jednosměrná za 350 EUR. Suma sumárum, letěl bych s se zavazadlem a za předpokladu, že se chci vrátit do Prahy, za 18.000 kaček. A to byla částka, kterou jsem za nějakých 8 dní pobytu nebyl ochoten zaplatit. Ještě naposled mě posedla dobrá myšlenka a jentak ze zvědavosti jsem si proklikal nabídku dalších dnů, neočekávaje nic pozitivního. Jenže do třetice všeho dobrého a ještě jednou dobrého, dnešní letenka za 150 EUR a když jsem posunul i datum návratu až na příští pátek, rovněž cena 150 EUR. A to už je parádička, dokonce méně (o pár stokorun), než létáme v únoru s přestupy, nebo Vídně. Tomu se nedalo odolat 😊

Zbýval poslední úkol. Sehnat šéfa, který byl na dovolené, aby mi schválil mojí dovolenou, takhle na poslední chvíli. Což jsem považoval za formalitu, ale nakonec to trvalo hodně dlouho, neboť boss můj trajdal někde po kopcích v Deutschlandu. Takže odpovědi chodily nepravidelně a zdálo se mi, že až v příliš dlouhých intervalech. Majíc na paměti, že letenek za luxusní cenu zbývá posledních pár, notně jsem se opotil. Vše však dopadlo dobře a ihned po potrvrzení zasloužené dovolené jsem zakoupil dva krásné vouchery, jeden s názvem Praha – Tromso a druhý nosící název Bodo – Praha. Ve hluchých chvílích mezi zprávami od bosse mi totiž v hlavně uzrál zběžný plán. Totiž doletět ještě více na sever než vždycky, tam půjčit auto a postupně se přes velrybí safari posunout směrem severojižním až do končin mi notoricky známých, odkud bych poslední den přeplul trajektem přímo k letišti v Bodo, vrátil tu auto a odletěl zpět do šedi všedních dnů (mimochodem, tady je naprsoto šedivá obloha a prší, nic jiného jsem ani nečekal).

Ze samé radosti mi to nedalo a podíval jsem se na nabídku aut ještě ten den. Zadal vyzvednutí i vrácení podle letů a nechal si vyjet kompletní nabídku autíček. A málem jsem dostal infarkt. Nejlevnější zápůjčka za 38.000,- a další už jen dražší. Zkusil jsem další vyhledávače, se stejným vásledkem, ale jeden z nich mě na začátku upozornil, že ceny obsahují poplatek za vrácení vozu v jiném městě. S tím jsem počítal, maje na paměti jak to funguje v USA, kde je vrácení na jiných místech naprosto běžné. Ovšem nečekal jsem, že v Norsku je takový poplatek za 500 EUR. Když jsem zadal stejné místo vrácení, šla okamžitě cena nabízených vozů o 13.000,- dolů. To už bylo přívětivější, ale na to, že jsem tentokrát potřeboval jen malé auto pro osobní potřebu, bylo to pořád nějak moc. Takhle mimo sezonu.. Potíž tkvěla nakonec v mém příletu. Ve 22. hodin už nikdo nechce pracovat, takže všechny vyhledávače shodně nabízely pouze jedinou společnost otevřenou v tu dobu, u ostatních to zase bylo s příplatkem za vyzvednutí mimo operační hodiny. Jakmile mě napadlo se večer dostat do hotelu prostě taxíkem a vyzvednout si auto až ráno, šla cena o dalších 10000,- dolů a to už bylo to, co jsem očekával a byl ochoten zaplatit.

Až dosud bych sám nevěřil, kolik takové 2 drobnosti mohou ve finálním účtování stát. V tomto konkrétním případu by tvořily 60% celkové ceny. Celkem síla 😊 Proto věřím, že mi odpustíte zdlouhavé vyprávění, a snad bude někdy moje zkušenost někomu z vás k užitku.

No, ale tímto dobrodružstvím s vyhledávači půjčoven aut celá štace ještě nekončila. Bylo totiž potřeba vymyslet, jak se dostanu z Tromso do Bodo. Řešení bylo nasnadě, a tak jsem asi hodinu po zakoupení letenek žádal o jejich změnu. Činil jsem tak přímo přes web Norwegian Airlines, takže jsem se jistě kvalitně uvedl jako nový registrovaný zákazník. Prostě vidlák z Čech ☹😊 Ale změna byl aschválena obratem, bez dalších poplatků. Budu sice muset z nejjižnějšího bodu Lofot dojet autem poseldní den zpět až do Tromso, ale to už je detail. Kde je vůle, je i cesta!

Sedím tedy v Burger and Brew v Oslu a zajímá mě především Brew než Burger. Poručil jsem si jedno velké točené, pročež jsem zapomněl, že tady “velké” znamená 0,75l. Zaplatil za něj něco kolem 500 českých korun, takže je jasné, že je první a poslední. Ale na uvolnění jsem si ho dopřát chtěl. Nějak jsem byl od rána ve stresu a pořád nevěřil, že ta cesta přes kontroly proběhne tak hladce. Bál jsem se upřímně, že se stanu pěšákem na šachovnici covidových armád a jejich vykonavatelů a nastane v tom směru nějaký průšvih. Ztím nenastal. Zbývá třetina cesty. Tak snad už to pojede na vítězné vlně až do konce. Jdu si vsadit…