Pohlednice z Algarve – 15.6.2021
Ráno v pět hodin zazvonil budík, ale protože jsem měl pocit, že jsem usnul asi tak 15 minut předtím, zase jsem ho zaklapnul a nevzrušoval se nějakou možností jít fotit východ slunce. A byla to volba správná, protože když jsem se o pár hodin později probudil už nadobro, bolelo mě naprosto všechno. Předchozí dny s několika desítkami nachozených kilometrů a naprostým minimem jídla si vybraly svou daň. A propos jídlo! Proviant z Čech konečně dorazil. Byl očekáván už v pátek, ale byl víkend a bla bla bla, prostě ho doručovací služba doručila až v pondělí. Osm kilo masíčka, dietka (jistěže drastická) skončila!
Pro vysvětlení – objevil jsem, že je možné přes zásilkovnu posílat balíky prakticky po celé Evropě (včetně kontinentálního Portugalska) váhou do deseti kilogramů za nějakých 250 kaček. Napadlo mě to vyzkoušet, takže po vzoru starých dobrých devadesátek se Škodovkou napěchovanou po střechu zavařeným jídlem směr Chorvatsko, zavařil jsem si 10 sklenic masa (maso vařila žena, já pouze zavařoval, a i to jsem nechal spíš na automatice zavařovacího hrnce, než bych způsobil nějakou škodu) a poslal si je na adresu pobytu. Samé maso, přílohy nakupuju místní 😊 Buď to vyjde, nebo mi to na hranicích zkonfiskuje nějaký policejní pes, říkal jsem si. No a vyšlo to, bez úhony dorazily všechny sklenice s drahocenným obsahem, takže hned odpoledne byl vepřík s dietní rýží, to kvůli vyvážení.
Když bylo v bříšku jako v pokojíčku, zabalil jsem si krámy a vyrazil dorazit západní pobřeží. Měl jsem vyhlédnuté 2 poslední pláže a završení jsem plánoval u majáku Sao Vicente se západem slunka. Jenže o dovršení se klasicky postarala matka příroda o nějakou hodinku dřív. Od oceánu opět dorazila jedna obří vlna šedých mraků, které během deseti minut zakryly celou oblohu a byl šmitec. Ze zvědavosti jsem vydržel až do času západu, kdyby náhodou, ale náhodou zase nic 😊
Původní předpověď na pondělí hlásila azuro, nebe bez mráčků, nejlepší počasí celého týdne. Proto jsem ani nelitoval odpočinku přes den, neboť jsem měl konečně spadeno na noční fotky. Jenže takhle jsem musel čekat co bude. Sledoval jsem radary, jak se to vše vyvíjí, a když už konečně byla čistá obloha, bylo příliš pozdě jít se pokoušet o nějaký časosběr, nebo hvězdné dráhy. Svítání by to překazilo. Nu co naplat, dal jsem si kafe a vyrazil rovnou na východ. A ten se tedy povedl báječně. Jakoby mě Algarve chtělo odměnit za trpělivost, byla to překrásná podívaná. Až jsem se z toho celý probral.
Hned po focení jsem se vrátil na ubikaci, posnídal půlku vepře s houbami (to ta dieta zase rychle vzala za své) a šel si konečně lehnout. Bylo půl osmé ráno, budík jsem nastavil lehce po poledni a když zazvonil, cítil jsem se celkem odpočatý. Předpověď hlásila zataženo, v čemž se trefila na 100%. Je zajímavé, že se meteorologové vždycky přesně trefí do mraků, ale do sluníčka jim to tolik nevychází 😊 Už vůbec pak neberu v potaz předpovědi typu „zítra očekáváme jasno až skoro jasno, přechodně polojasno, místy oblačno, od západu přeháňky a bouřky“. Takovou předpovědí (opravdu jsem jí takhle jednou na TV NOVA viděl!) se dá dost těžko netrefit.
No nic. Podle výhledu na tento týden to vypadá, že ten parádní východ slunce bude na delší dobu to poslední slunce, které jsem viděl. Dokonce bych měl být svědkem statistické anomálie, a totiž deště! Dlouhodobý průměr srážek v Algarve na měsíc červen je totiž 0 mm a to už několik let. Proto jsem taky jel v červnu, abych si to sluníčko na tuti pojistil (a taky byly levnější letenky :D). Takže jestli skutečně předpověď vyjde a zaprší, budu svědkem historické události. Ne že bych z toho tedy měl bůhvíjakou radost, ale vlastně mě to až tolik nepřekvapuje. Se svým štěstím, až jednou pojedu na Saharu, tak se ještě zazelená kolik přivezu deště 😊