Pohlednice z Algarve – 16.6.2021

Dovršil jsem a ihned významně překročil první tisícovku najetých kilometrů. Znovu musím opakovat chválu na Subaru, dokonce už máme za sebou i vyřešenou záhadu hlavolamu. Tedy spárování telefonu a přístrojové desky, abych při těch dlouhých kilometrech mohl dopřát sluchu i nějaké té muzice. Z nějakého důvodu to 7 dní nešlo a dnes to naskočilo náhodně, aniž bych na cokoliv sáhnul. A zjistil jsem to jenom proto, že na mě nemluvila navigace a někde hluboko pod slyšitelností jsem cítil něco jako bicí. Zesílil jsem zvuk a kde se vzal tu se vzal, hrál můj adresář plný řízné muziky. Holt technika si se mnou stále netyká.

Počasí je skoro přesně podle předpovědi. Až na ten déšť, ten je odsunutý na zítra a pozítří, zato už však jeho pravděpodobnost stoupá ke stovce procent. Asi se tomu nevyhnu, ale pokud to klapne, nějaká duha by taky nebyla k zahození. Přestože bylo zataženo, teplota záhadně stoupá. Namísto obligátních 16° večer bylo dnes příjemných 20° ještě v půl desáté. A prakticky bezvětří.

Využil jsem horších podmínek k toulkám po městech. Kromě vyhlížení nějakých kvalitních místeček pro obrázky modré hodinky jsem chtěl objevit hlavně 2 další věci. Restauraci s pořádnou nabídkou mořských plodů a obchod s regály pohlednic, průvodců a vůbec všech těch turistických serepetiček a suvenýrů. Možná překvapivě musím konstatovat, že nic moc. Je to tady všude ještě povětšinou pozavírané. Turistů je pomálu a to i na nejexponovanějších místech. Hlavní sezona sice začíná v červenci, logicky, ale i v červnu tu údajně bývá dost narváno. Stále se tu evidentně z Covidu neprobrali, přestože hranice už jsou cestovatelům několik týdnů otevřené prakticky bez restrikcí a nesmyslných karanténových pravidel. Až mi to chvílemi připadalo, že někteří vlastně ani neví – otevřít, neotevřít? Jako kdyby měli zaděláno na otevření, ale něco tomu ještě chybí, hotovo prostě není. Některé restaurace (zvlášť ty s obrazovkami vysílajícími fotbalové EURO) otevřené jsou, ale rozhodně netrpí nedostatkem kapacit. Naskýtá se tak celkem asi neobvyklý pohled, kdy je jedna restaurace otevřena a bezprostředně sousední není. Navíc včera hrálo Portugalsko svůj první mač na zmíněném EURO, vyhrálo, ale nikde o tom nebyla k vidění a slyšení jediná známka. Normálně by se slavilo a křepčilo v ulicích, ale jediné fotbalové dresy jsem potkal 3 poražené maďarské. Notně ztichlé, samozřejmě.

Netýká se to jen restaurací. Odhadem více než polovina domů je vyloženě zabedněná a zavřená, svítí se v každém pátém okně, je to až trochu strašidelný pohled. Nejvíc si to člověk uvědomí právě k večeru, kdy se městečka normálně rozsvěcí a žijí novými barvami a ruchem. Teď je tu napůl mrtvo, napůl přítmí, opravdu je to hodně zvláštní atmosféra. Jako kdyby tu byl člověk v březnu a ne v létě. Tím pádem ani ty všudypřítomné stánky se suvenýry a pohledy aby jeden pohledal. Objevil jsem jich pár, ale jejich nabídka byla prachbídná a kvalita pohlednic, škoda mluvit. Aniž bych se chtěl extra chválit, mohl bych z fleku pár svých fotek prodávat místo stávajícího sortimentu.

Mám takový rituál, že si při každé cestě kupuji pohled(y) nebo magnetku na památku. Tentokrát jsem navíc dostal bojový úkol z práce, abych nějaké pěkné přivezl. Jenže se to v tomto případě lépe řekne než udělá, prostě není z čeho vybírat. Snad objevím něco ještě o víkendu, nebo mě bude muset spasit duty free na letišti.

Obratem se vrátím ještě jednou k restauracím, což byl úkol číslo dvě. Miluju kalamáry a vůbec mořské jídlo a těšil jsem se na něj. Ale dnes jsem restauraci s takovým sortimentem nenašel. Pizza, burgery, pasta a tím to končí. Ani grill nikde není. Jediné mořské potvory jsem tak měl před pár dny v Lagosu, ale že bych pro tu chuť zrovna vraždil, to tedy opravdu ne. Ani kradl. Možná ani lhal 😊 Takže lhát nebudu, stálo to za smradlavou fusekli a 15 EUR.

Dělal jsem po setmění (neboť o západu slunce se nedalo v žádném případě mluvit) právě fotky městečka v modré (vlastně tentokrát šedé) hodince. A tím nedostatkem osvětlených domů a zákoutí na mě padla až taková svíravá atmosféra. Je to opravdu hodně zvláštní pocit, zvlášť tady. V Praze si ten totální útlum všeho člověk tolik neuvědomí, centrum normálně žije, památky jsou osvětlené jako vždy a absenci davů turistů bere člověk spíš jako plus. Ale tady to dopadá plnou vahou a je evidetní, že dost podniků Covid prostě zabil.

Abych nebyl tak depresivní, napadlo mě dát si k večeři první letošní pivko. Zajel jsem do něčeho jako supermarket a z lednice vytáhnul plechovku místního chmelového loku. Cenovka nikde, ale vlastně mi to bylo jedno, dražší než v Norsku to nebude. A světe div se, půllitr mnou vybrané desítky v plechu nestojí ani 1 EUR! Tohle kdybych věděl dřív, tak jsem týden nevylezl z baráku 😊 😊 Navíc je to chuťově velice dobré pivo. Nevím tedy jestli mi po půlroční abstinenci chutná jen kvůli té abstinenci, ale chuťové buňky rozhodně nestrádají. Zítra musím doplnit regál v lednici, abychom tu spolu přežili ty deště 😉