Pohlednice z Algarve – 18.6.2021
Jak jsem chuťově chválil místní pivo, tak druhý den jsem se probudil a měl v břiše pocit jako po dvojitém klystýru od doktora Grünsteina. Zlí jazykové sice tvrdí, že za to nemůže nebohý místní Sagres, ale můj vepř na houbách, ovšem já vím svoje. Už to pít nebudu! 😉
Včera jsem se opravdu dočkal místní červnové anomálie – pršelo! A večer to byl chvíli slejvák, že mi to umylo auto jako z myčky. V 5 ráno jsem tudíž nečekal nic jiného než mraky a samozřejmě jsem proto nebyl překvapen a po obligátním kolečku postel – terasa (kvůli vizuální kontrole oblačnosti) – toaleta – postel opět ulehl ke spánku spravedlivých, protože šance na nějakou fotku byla nulová. Pršelo i dnes přes den, hned několikrát, ale byly to spíš silné přeháňky a k večeru už se ukázalo zase slunce. Před západem sice znovu spolehlivě zmizelo, ale už si na to začínám pomalu zvykat.
Předpověď se tu teď mění doslova každou hodinu. Chvilku to vypadá dobře na západy, chvilku na východy, pak zase ani jedno a déšť, těžko odhadovat. Což krásně dokresluje i můj dnešní zážitek, když jsem vyjížděl od ubytování při 15,5° a během necelých 20 minut po překonání cca 15 kilometrů vzdušnou čarou směrem na východ, stoupla teplota o celých 8,5°(!!) na 24 rovných. Když jsem usedl k psaní tohoto dnešního blogu, zněla předpověď na ráno prakticky bez mráčku a teď už je 55% oblačnost a déšť. Spolehlivě se ale všechny předpovědi shodují v tom, že azuro začně od úterý. Pochopitelně, protože v pondělí odjíždím 😊
Moc se toho extra pěkného tudíž nafotit nedá, vyjma „turistických obrázků“ na památku. Takové ty, co si nikdy nikdo neprohlídne a zůstanou navěky uložené na disku. Každý takových jistě máme z dovolených stovky. Jsou to ty, které si slíbíme že je roztřídíme až bude čas, ovšem ten čas nikdy nepříjde. Ale aby paměťové karty na cestu domů nebyly moc prázdné…
Jinak tu o techniku, nejen paměťové karty, člověk musí dbát dvojnásob. Ať už kvůli všudypřítomnému písku a prachu, tak i mořské vodě. Několikrát jsem zmiňoval silný vítr dující od oceánu, ale i když je jen slabý větřík, je tu všude patrná veliká vlhkost, a tak se člověk cítí jakoby ulepený a slaný. A nejen on, to samé se děje s technikou. Proto se nikdy nebojte při focení u moře čistit objektivy i několikrát denně, suchým čistým hadříkem. Obzvlášť pokud fotíte přímo na plážích, tam je „životnost“ nezanešených skel jen několik minut. A kromě obrazové kvality jde samozřejmě hlavně o to, že sůl materiálu vyloženě škodí a rozežírá ho.
Vůbec se nebojte očistit i stativ, klidně ho osprchujte sladkou vodou doma cečer po focení. A hlavně za žádnou cenu nedopusťte, aby se k technice dostal jemný píseček z pláže. Boty, ručníky, plavky, prostě vše „infikované“ skladujte jinde než máte fotobatoh s výbavou. Pokud oboje musíte mít v kufru auta, nebojte se fotobatoh zabalit do igelitky. Jakmile se totiž k technice tenhle jemný píseček dostane, hodně obtížně se ho dá zbavit. Mluvím i o vlastní zkušenosti, kdy mi klient porazil stativ i s foťákem přímo do písku a ten jsem nemohl z věcí dostat ještě několik týdnů potom. Což ještě byla lepší varianta, jednou mi takové zrnko písku zablokovalo otáčecí mechanismus objektivu a ten celý musel do servisu na rozebrání. Výše takového servisního poplatku je samozřejmě také nemilá.
No nic, jdu se ještě trochu najíst a nabrat síly na poslední 2 dny, které mě tu čekají. Mám ještě trochu rajské omáčky, jejíž příprava byl nejtěžší kuchařský výkon celého pobytu, hned po uvaření těstovin. Téměř to klaplo až do bodu „uveďte do varu a za stálého míchání…“. Nikde už tam totiž nebylo napsáno, že jakmile se dosáhne milníku „uveďte do varu“, celý hrnec najednou zpění a půlka omáčky v tu ránu vyteče ven a na nějaké míchání je beznadějně pozdě. 😊 😊 Takže ta půlka co zůstala v hrnci a není na lince, nebo nečeká seschlá na zítřejší seškrabání ze sporáku, poslouží dobré věci na dobrou noc.