JAK JSEM CHTĚL DAROVAT PLAZMU

 

Po prodělaném Covidu jsem se rozhodl trochu pomoci a darovat svojí plazmu s protilátkami. Doufajíc, že bude někomu k užitku a třeba i zachrání život. To jsem ovšem netušil, do jakého Kocourkova jsem se opět zamotal.

Pročetl jsem si pečlivě instrukce, shledal, že sice můj průběh (jakožto lehký) není to nejžádanější (neboť čím těžší průběh, tím lépe), ale jsem vítán. Dočetl jsem se rovněž, že je třeba si k odběru online zaregistrovat termín a tím to všechno začalo.

Klikl jsem na odkaz registračního formuláře a byl jsem přesměrován do sekce přihlášení. Nikde možnost vytvořit si účet, nic. Stáhl jsem si tedy pdf brožuru s detailním návodem jak na to. V bodě 2. Jsem se dočetl:

“Pro přihlášení do systému musíte mít vytvořený uživatelský účet. Ten Vám vytvoří pracovnice Evidence při Vaší nejbližší návštěvě Transfuzního oddělení.”

Jenže abych mohl pracovnici navštívit, musím se v systému předem objednat.

Nenechal jsem se prvním začarovaným kruhem odradit, zvedl telefon a v dobré víře zavolal na udané telefonní číslo.

Cink, cink…

Cvak…

“Dobrý den, u telefonu Lukáš Brychta, rád bych věnoval po-Covidovou plazmu.”

Bez jakéhokoliv úvodu “Já vám ale žádné informace nemůžu poskytnout…”

Překvapení, chvíle ticha

“Dám vám sestru, ta vám to vysvětlí.”

Trochu úleva

Ve sluchátku slyším “Holky, vemte si to ňáká!” “Já nemůžu dělám … a nemám čas.” “Já taky ne!” “Ať počká.”

Ve vteřině bez varování chytne sluchátko někdo další.

Vysvětlím o co mi jde, že bych rád věnoval plazmu, ale nejsem schopen se objednat, neboť nejsem regitrovaný a nikde žádný odkaz na registraci není.

“Abyste mohl přijít, musíte se objednat.”

“To vím, jen nevím jak, nemohu si vytvořit účet, takže přes web to nejde. Poradíte mi kde se registrovat?”

“Registraci vám uděláme tady u nás, při první návštěvě.”

“Ano, skvělé. A jak tedy mohu první návštěvy dosáhnout?”

“Stačí se přihlásit přes web.”

Můj dlouhý povzdech a srovnání myšlenek

“Snažím se vám ale vysvětlit, že i když bych moc rád, nejde to.”

“Počkejte, já vám někoho předám.”

Chvilinka ticha, záhy se ve sluchátku ozve další sestra, představí se a čeká.

“Dobrý den, bla bla bla, vážně to celé musím potřetí vysvětlovat?”

“Měl jste Covid a chcete věnovat plazmu.”

“Přesně tak, jen mám problém s registrací a objednáním.”

“Normálně se objednejte přes web a my vám tady pak při odběru tu registraci uděláme.”

Začínám protáčet panenky, ale hlas je stále klidný

“Já se ale všem celou dobu snažím vysvětlit, že abych se objednal, musím mít nejdříve registraci. Jenže tu mi uděláte jedině až potom, co se objednám…“

“Tak se objednejte na krev.”

“Proč na krev?”

“My vám tam uděláme registraci a vy se pak budete moct přihlásit k odběru plazmy, ale nejdřív za měsíc.”

“Já ale nechci darovat krev, já jsem chtěl darovat plazmu.”

“Proč nechcete darovat krev?”

“Protože jsem chtěl pomoct a darovat protilátky v plazmě. Teď, dokud tam jsou!”

“Víte co, objednejte se na krev. My z ní pak uděláme rozbor a řekneme vám, co a jak s tou plazmou potom.”

Poděkování, rozloučení, konec hovoru.

Chvilku jsem to vydýchával, ale nakonec se rozhodl pro registraci u odběru krve. Ta proběhla v pořádku. I zaradoval jsem se a rychle se šel přihlásit na darování plazmy. Jenže ouvej! Moje registrace není pro plazmu platná, účet je momentálně možný použít skutečně jen na odběr krve.

Přátelé, opravdu jsem se snažil, ale vzdávám to. Chtěl jsem pomoct, ale na tohle nemám. Prostě nevím, jak ten začarovanej kruh prorazit.